Květen 2007

OSUD 4

4. května 2007 v 12:55 Šifrovací hry
OSUD 4 (Zlín 27. - 28. 4. 2007)
Noční můry z L. Street (Freddy, Lenny, Eva, Roman, Světlana)
Složení týmu pro naši "domovskou" hru bylo do poslední chvíle nejasné - Lenny, i když s účastí dlouho váhala, se nakonec rozhoduje jít, ale na poslední chvíli odmítá Radek a tak místo něj přibíráme Světlanu.
Start (15.55)
V 15.30 vyrážíme z L. Street, přistupujeme do trolejbusu k Romanovi, na zastávce se ještě setkáváme se Světlanou, která jde teprve z práce a přidá se k nám později. Do kina už proudí davy soutěžicích nalákaných na thriller OSUD 4. Usedáme nestrategicky až do horních řad a vytahuju foťák, ať můžu natočit případné zadání. Když se ale ozve znělka Šumného Zlína, zase ho schovám a beru si raději poznámkový blok. Moc pravděpodobně to nevypadá, ale co kdyby případné zadání vycházelo z informací použitých v dokumentu? Po skončení pořadu nám David Vávra říká, že toto šifra nebyla, ale že je někde těsně vedle nás. Nastává tedy hromadný exodus, dělíme se, zkoumáme kino zevnitř i zvenčí a setkáváme se u hlavního vchodu. Nikdo nic nenašel, ale jak to, že někteří mají noviny? Konečně si všímáme nápisu na průčelí KUP SI ZL. DENÍK.
1. Zlínský deník (16.40)
Vyrážíme k nejbližší trafice, kde je už pochopitelně vyprodaný, stejně jako v podchodu, až na třetí pokus jsem úspěšný, volám ostatním, že už mám a scházíme se u hlavní svitovské brány. Eva jeden výtisk taky sehnala, tak si oba rozdělujeme a hledáme. Zaměřujeme se hlavně na inzerci, ale za chvíli nacházíme článek o OSUDu. Rychle jej pročítáme a začínáme chrlit nápady. Podezřelý se nám zdá hlavně obrázek - jak to,že pravítko je na 26,5 cm poměrně zřetelně vykousnuté? Jako jeden z možných cílů této vzdálenosti přesně odpovídá točna jedničky na Příluku, ale toto řešení nám nepřijde moc rozumné - je to dost daleko a způsobilo by totální přetížení této linky. Pokoušíme se z buzoly a orientace mapy nějak vyčíst azimut nebo nějak aplikovat šipku, kterou tvoří rozestavení pravítka, buzoly a propisky. Pro jistotu taky kontrolujeme budovu č. 26. Až po nějaké době si všímáme výherce čtenářské soutěže, kterým je autor článku. Výhru 100 Kč si může vyzvednout v redakci na Zarámí. Je nám sice divné, že jen do 16.30, ale běžím to raději ověřit. Už zdálky je vidět, že toto řešení nenapadlo jen nás, ale z tváří ostatních a hlavně vzkazu orgů je jasné, že správné není. Když už pomalu táhne na šestou, napadá nás ještě jedna věc, která nám nezní úplně nepravděpodobně - ten člověk si má výhru vyzvednout do středy 2. 4. To samozřejmě považujeme buď za překlep nebo vodítko ke správnému řešení. Střed ulice 2. května nám připadá jako docela rozumné umístění další šifry. Voláme tedy Světlaně, která už snad konečně vyrazila z domu a měla by právě být poblíž, ať to jde prověřit, že za ní jedeme trolejbusem. Evu pro jistotu posíláme na umělý lyžařský svah pro nápovědu v 18.00. U Januštice potkáváme Světlanu, ale jinak nikoho. Raději se ještě rozhlédneme trochu kolem, co kdybychom byli jediní správně?
Je šest a Eva volá, že v nápovědě je stejný článek, ale se zvýrazněním přímých řečí. Zvýrazňujeme si je tedy v novinách a do půl minuty voláme zpět, ať jde na Základní uměleckou školu na Hluboké ulici. Sraz si dáváme před divadlem, kam nám to trvá docela dlouho, protože nejbližší trojejbus jede až za 10min.
2. Origami (18.15)
Eva ale dlouho nečeká, ještě nestačila obrázek ani vystříhnout. Skládání se ujímá Roman, ostatní mu do toho vydatně kecají. Netrvá dlouho a z výsledného produktu čteme LEKARNA POBLIZ ULICE DILY SEST. Tentokrát nám spoj vychází, jednatřicítka jede za čtyři minuty.
3. Synonyma (18.50)
Vystupujeme přímo před lékárnou, kde probíhá i registrace, kromě třetí šifry dostáváme i krabičku s částí šifry 10 a papírek se samolepkami k příštím stanovištím. Samotná podtržená písmena smysl nedávají, zkoušíme taky morzeovku, ale pak už to děláme správně - nahrazujeme slova s podtrženými písmeny stejně dlouhými synonymy. Každý něco přidá a hned se nám ukazuje HRISTENASE…, doluštíme, opravíme pár chyb a rychle se přesouváme na Zálešnou VII.
4. Osmisměrka (19.25)
Při pohledu na osmisměrku vzpomínáme na druhý ročník a pro jistotu při vyškrtávání zvýrazňujeme i první písmena. Nic kloudného z nich ale neleze a tak se Eva opět obětuje a vyráží na Lysou pro nápovědu. Záhadou je hlavně jediné zbylé písmeno "M" - zkoušíme od něj různé verze postupů, zkoumáme možnosti různých vybarvování, ale pořád nic. Lenny v osmisměrce nachází Vavrečkova, což je ulice v bývalém svitovském areálu, ale po zkušenosti s 2. květnem se nám nějak nezdá, že by toto mělo být správné řešení. Ve chvíli, kdy odhadujeme, že by Eva mohla být u cíle, se přesunujeme na zastávku, kde nám volá, že má stejnou osmisměrku, při kontrole slov ale zjišťujeme, že je tam navíc ČTYŘI a ULICE. Že by Vavrečkova ulice 4? Pořád nám to nějak nesedí, natlačujeme se ale do právě odjíždějící devítky a v ní v osmisměrce marně hledáme ta dvě slova. Procházíme Vavrečkovu, na které jsou budovy 14, 24, 34…, ale samotná čtyřka ne. Přemýšlíme, kde udělali soudruzi chybu a jdeme pomalu na zastávku naproti Evě. Cestou je nám divné, proč se svítí a jsou otevřené dveře do muzea obuvi - písmeno M!!!!! Vrtá nám sice hlavou, že není na Vavrečkově ulici, ale teď si jdeme prohlížet boty (zbývající ulice jsme si našli až doma).
5. Muzeum obuvi (21.15)
Dostáváme brožurku a jdeme hledat v ní vyfocené boty. Do deseti minut to máme, naštěstí i s čísly vitrín. Zkusíme dosadit písmena, přečteme CHLADICIEZEI. V te rychlosti jsme asi udelali chybu, coz nam ale nebrani vyrazit optimisticky dál. Jen si říkáme, jak chudáci přespolní budou hledat v mapě chladírenskou věž.
6. Autíčko (21.50)
Tato šifra se mi od začátku vůbec nelíbí, ale to ještě netuším, co bude na jejím konci. Na benzince kupujeme kafe a rozkládáme se v dosahu jejích světel. Čteme pořád dokola popis cesty autíčka a snažíme se najít výchozí křižovatku. Roman ji za chvíli určí na rohu Šedesáté a Sedmdesáté, ale pořád nám není jasné, kam by autíčko odtud mělo jet. Hlavně nám není jasné vodítko, které spíš naznačuje trolejbusovou linku. Zkusíme za vodítko považovat koleje a jdeme omrknout konec vlečky ústící před autobudovým nádražím. Problém je, že když odtud shlédneme jihovýchodním směrem, není to dolů. Přesto jdeme ještě prozkoumat podchod a garáže u jednadvacítky. Sraz si dáváme u gyrosu, na který jsme měli chuť už před muzeem. Bezradně postáváme a ztrácíme drahocenné minuty a až po nějaké době se rozhodujeme jít prozkoumat tu slavnou křižovatku, s tím, že pak zkontrolujeme opačné konce vlečky. U křižovatky potkáváme kluka s kolem, ptáme se, jestli je to tam, na což odpovídá: "částečně", nasedá na kolo a odjíždí. Lenny volá, ať běžíme za ním a se zaklením: "k…a, VODÍTKO!!!" se dáváme do běhu. Eva jako nejmladšíse drží v čele, ostatní mírně až velmi zaostávají. Na konci areálu se stejně všichni scházíme, protože se nám to zatracené vodítko ztratilo. Po chvilce se ale vynořuje další cyklista s davem v patách a ten nás už dovede na most do Prštného.
7. Kanál (23.55)
Příjde nám divné, že je tam spousta týmů, ale nikdo nic neluští. Vydáváme se tedy od mostu jihovýchodním směrem a zkoumáme vjezd do garáží Intersparu. Pak se vracíme na most a sledujeme další přijíždějící vodítko, které tentokrát zastavuje až na druhém břehu, přímo naproti vstupu do kanalizační stoky, kterého jsme si všimli už předtím, ale moc se nám tam nechtělo. Teď už musíme - bereme s Romanem čelovky a vyrážíme. Teprve teď nám to všechno dochází - jdeme vpravo, zhasneme světla a přečteme číslo. Jen ten motor se nám nepodařilo zastavit. 76003 musí být směrovák nějaké zlínské okrajové části. Při pohledu do mapy to nemůže být nic jiného než pošta na Podhoří. Roman raději ještě budí ségru, ať to ověří na internetu, ale to už jsme skoro tam a přebíráme osmičku.
8. Rádio (0.15)
Kvůli dlouhému váhání s trasou autíčka jsme se o několik míst propadli, ale rychle to zase doženeme. Po krátkém proskenování všech stanic a pohledu na šifru ohraničenou + a - vytahujeme baterky, dosazujeme 345 a vzhůru na Šternberk.
9. Scrabble (1.00?)
Vrchol Šternberku je jak po invazi maxibludiček. Hledáme kus volné země, kde bychom se mohli rozložit a začít doplňovat scrabble, který jsme dostali spolu se shocartovskou mapou (po zkušenostech z loňska větřím problém). O principu tady není potřeba přemýšlet, Roman naštěstí prozřetelně zapisuje ke kažému hráči doplněná písmena a bodový zisk. Pro kontrolu ještě přepočítáváme na kalkulačce a opravujeme chyby. U Pepy nám vychází AZIMUT 114, u Lojzy VZDALENO 855 a u Franty PRAMEN 174. O výsledku vůbec nepochybujeme a vyrážíme do údolí Slanického potoka, kde je sice pramenů několik, ale ten správný už jistě nějak dohledáme. S číslem 174 si hlavu nelámeme, Franta přece podváděl a tak jeho bodový zisk určitě nebude podstatný. Cestou necestou scházíme do údolí a začíná nám být divné, že na to, jak bylo na vrcholu rušno, jsme teď v lese sami. Při překročení potoka potkáváme další tým, který nám říká, že už prohledali celý svah, ale nic tam není. Jako finta to nevypadá, ale raději si to ověříme sami. Bohužel soupeři nekecali a my se na vytipovaném místě ocitáme zase jen ve společnosti lesních zviřátek, některých až moc hlučných. Dáváme kafe a čokoládu na utišení žalu a dohadujeme se, co dál. Kreslíme v mapě kruh se vzdáleností 855m, ale nic nápadného na něm neleží. Naštěstí to ještě ověřujeme v městské mapě a nacházíme pramen poblíž rozcestí U Boudy, na který přesně sedí i azimut 174. Proč ale byl u slova pramen a ne u slova azimut, když vzdálenost odpovídala? Co se dá dělat, není to první ani poslední věc, kterou nechápeme, smiřujeme se s tím, že budeme muset mít víc v nohách. Poblíž rozcestí je už v lese pěkně živo, takže to vypadá, že jediní blbí jsme my. Trochu nás utěšuje, že někteří zmateně hledají i u rozcestníku,ale my tentokrát jdeme najisto.
Při psaní této reportáže jsem volal Romanovi, který jediný zapisoval řešení, ať mi ho nadiktuje. Úplně klidně jsem pak zapsal: Pepa AZIMUT 174,…, Franta PRAMEN 114. Pořád mi leželo v hlavě, jakou chybu jsme tam mohli udělat, když i cestou lesem jsme se několikrát přesvědčovali,že jsme čísla nepřehodili.Až pak jsem znovu vytáhl mapu a buzolu a začal se mlátit do hlavy. Jak se toto mohlo stát, mi asi zůstane už navždy záhadou.
10. Šroubky (3.00?)
Na desítce bereme zadání, vybalujeme šroubky a bezradně na to hledíme. Ale jen někteří - po chvilce se totiž ozve chrápání. Romanovi, zdá se, vůbec nevadí, že mu ostatní doslova valí šrouby do hlavy. Pokoušíme se na to nějak napasovat morzeovku,ale nedaří se. Vrtá nám hlavou "Vyrobte 24. září až 23. října". Váhy nás opravdu nenapadly. Když už zoufalství vrcholí a usíná i Světlana, budíme trosky týmu a volíme ústup. Při něm ale zkusíme ještě jednu nesportovní haluz, ke které se teď veřejně přiznáváme. Při pohledu do mapy vytipuju možná umístění následujícího stanoviště, z nichž jedině malenovský rybník má 16 písmen. Vyrážíme tedy tam s tím, že když to nebude ono, jdeme do postele.
11. Básnička (5.00?)
Ani nevím, jestli mám radost, že ji máme. Osobně se mi už moc luštit nechce, mimo jiné i proto, že jsme nedali desítku. Tento mirkodušínovský blok ale ještě víc zastiňuje něco mnohem požtkářštějšího. V garáži na mne čeká vypůjčený chopper a možnost stokilometrové cesty na rodinnou oslavu, pokud se stihnu aspoň trochu prospat. Pokusy o řešení jedenáctky sjsou tedy velmi vlažné, v ranním chladu se taky není čemu divit. Čísla 0-25 jednoznačně napovídají abecedu, ale nám už mozky asi úplně zamrzly. Asi po hodině si říkáme, že buď vyhlásíme zakázaná témata jako postel, peřina, teplo nebo jdeme domů. Odhadujeme ještě, že další šifra by mohla být na Svaté vodě, ale byla by to jen další haluz a tak nakonec vítězí lákavější varianta.
Závěr
Tak jako ve dvou předchozích ročnících, které aspoň někteří z nás absolvovali, se nám stává osudnou šestá hodina ranní. Prostě to "Od soumraku do úsvitu" bereme příliš doslova. Asi už nejsme nejmladší -. lítat někde celou noc a pak ještě většinu následujícího dne, není nic pro nás. Při pohledu na výsledky jsme ale se svým výkonem nakonec docela spokojeni, ostudu jsme si doma snad netrhli. A co teprve, kdybychom hloupě neztratili několik hodin na čtyřce, šestce a hlavně devítce.
Samotná hra byla tradičně velmi dobře připravená s některými originálními překvapeními, i když některé šifry z předchozích ročníků už asi těžko půjdou překonat. Líbily se nám především šifry 2,3,5,9, ze zpětného pohledu i 6+7, u jedničky nám vadila možnost mnoha interpretací, která mohla být úmyslem pro roztrhání pole, desítka a jedenáctka by se nám jistě líbily, kdybychom je vyluštili. Dobrým vylepšením jsou hlídaná stanoviště se zapisováním průběžného pořadí, které je atraktivní i pro týmy a zvyšuje soutěživost. Možná by stálo za zvážení více sad nálepek, aby při případném rozdělení nemusel tým čekat na toho, kdo je má u sebe. Celkově máme ze hry velmi pozitivní dojem, díky počasí jsme si ji mohli vychutnat mnohem lépe než minule, jedinou obavu teď máme z výhružek orgů o posledním ročníku.

Pewnost 2007

4. května 2007 v 12:54 Šifrovací hry
Pewnost (Olomouc 14. 5. 2007)
Howada boží (Fweddy, Ewa, Mawkéta)
Během týdne před hrou náš tým značně oslabuje - kromě Romana, který věděl,že nepojede dlouho dopředu, ztrácíme i Lenny (radši se moří se státnicovými otázkami než se šiframi) a Radka (radši si leží v posteli s chřipkou).
Start
Parkujeme u nákupního centra Haná, pokus o vtip s návštěvou McDonaldu nemá velký úspěch, ale slibujeme si, že zajdem, když vyhrajem. Neboli - jsem si stoprocentně jistý, že naše zásady dnes rozhodně neporušíme. Start je na louce za hřbitovem na konci Hněvotínské ulice, registrujeme se a platíme. Mawkéta (na šifrovačce poprvé) je lehce vyděšená, na co že se to dala. Po půl deváté orgové krátce pohovoří o pravidlech, dochází k některým lehce zmateným úpravám a pak už všichni přecházejí k plotu s vyvěšenou první šifrou.
1. šifra (DNA) 8:40
Tři nápisy mají odkazovat na tři různá místa, všechny obsahují pouze písmena ACGT a sporadicky i XYZ. Krátce po opsání přicházejí orgové s drobnou opravou. Pomocí šifrovací mřížky, kterou jsme dostali na startu text přepisujeme, z čehož vycházejí shluky několikrát opakovaných slabik typu ARG ARG ARG, CYS CYS CYS CYS, inspirativní nám připadá zejména SER SER SER SER. O text zjevně nepůjde, zkoušíme tedy čísla. Zároveň přichází první nápověda XYZ=0. Je to jasné, budou to azimuty. Vychází nám 80-975, 206-925, 332-1540. Tady ale nepochopitelně zmatkujeme, už jsme nějakou dobu azimut neurčovali. Nějakou chvíli nám trvá než se shodneme na třech cílech, taky rozdělení, kdo kam půjde, není lehké - máme jen jednu mapu a dva mobily. Když odcházíme, slyšíme už poslední nápovědu s kompletním řešením. Ewa vyráží na pevnůstku na třídě Míru, Mawkéta na nejbližší pevnůstku u cihelny (prý to nakonec bylo přímo u cihelny) a já jdu na nejvzdálenější, z čehož mám trochu obavy - mapa v těch místech ukazuje vojenský prostor a areál nemocnice, moc jasný cíl to není. Naštěstí se v těch místech motá dost lidí a tak není problém zakuklenou slečnu se šifrou najít. Ve stejnou chvíli volá Ewa, že se vrací se svojí částí. Sraz máme na tramvajové točně na Nové ulici. Mawkétu tam ale nikde nevidím, za chvíli přichází Ewa, nechává mi batoh a běží se po ní podívat. Obcházím ještě jednou točnu a pak zahlédnu Mawkétu na protější straně křižovatky. Odvolávám Ewu a jdeme konečně na dvojku.
2. šifra (posunutá dvousloví) 10:10
Dáváme dohromady na tři části rozstříhaný papír a chvíli hledíme na nesmyslná sousloví. Zjevně je potřeba nějak přemístit slabiky, aby to dávalo nějaký smysl. Stačí ale jen přečíst část slova a pokračovat o řádek výše či níže a ze zbylých písmen vychází VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ. Sprintujeme na právě odjíždějící tramvaj a až v ní zjišťujeme, že nás doveze jen kousek od místa další šifry.
3. šifra (uniformy) 11:20
Před obdržením šifry musí jeden z týmu projít se zavázanýma očima po trase vytyčené pěti otisky ruky a všech se dotknout. Ostatní jej navádějí z místa startu. Protože trasy mohou jít paralelně až tři týmy, vzniká pěkná směsice hlasů, resp.řevu. Ewa navádí a Mawkéta to zvládá v rekordním čase. Dostáváme fotku pewnostního dělostřelectva s doplňovačkou, ve které je v každém řádku dáno písmeno W a označeno jedno políčko. Bude zřejmě nutné přiřadit popisy hodností k vyobrazeným uniformám - to je něco pro zapřísáhlé antimilitaristy! Zpívám si Uniformy od Visáčů, ale nic moc nás nenapadá (Fuck off Army!). Poznáme maximálně koně a jediný dlouhý kabát bude asi zimní výstroj. Nezbývá než pracně vygenerovat všechny možné kombinace písmen, která přicházejí v úvahu v označených čtverečcích. Kombinací je ale tolik, že se nám nedaří vyhledět žádné smysluplné řešení. Při čtení zespodu nám vychází ZOO, ale dál nic. Je to příliš daleko a hodně nejasné, abychom to jeli zkusit. Když už luštíme skoro hodinu a půl, rozhodujeme se zavolat o nápovědu. Výsledek je vila Primavesi. Nechápeme, jak se dostalo na čtvrtou pozici M, taková možnost podle nás neexistuje. Taky si říkáme,že PRIMAWESI by mohla být pro neolomoucké a nemilovníky architektury trochu problém. Pro nás, byť neolomoucké, ale není a tak za chvíli vyzvedáváme čtvrtou šifru.
4. šifra (ulice) 13:30
Názvy ulic a čísla - to by neměl být problém, obzvášť když se shodují písmena u lomených čísel. Jde jen o to výsledná písmena správně seřadit. Zkoušíme dvě varianty: podle abecedy a podle výskytu v mapě. Je to abeceda, a i když výsledek KOTSELSVTAEBARORYNASELSKEMNAMETSTI zřejmě opět obsahuje chybu, nezdržujeme se a jedeme na hlavní nádraží a odtud jedenáctkou do Chválkovic.
5. šifra (Garfield) 14:30
Než dostaneme šifru, musíme opět splnit úkol - hanojské věže. Samotná šifra nevypadá na první pohled složitě - obrázky Garfieldů očíslované 1-3 s drobnými rozdíly. Vyškrtáváme stejné dvojice a zbývají nám 3 (zrovna označení 1-3), u kterých nemůžeme přijít na žádný rozdíl. Text pod obrázky nás navádí na tři různá místa, z nichž lze bezpečně identifikovat orloj a soutok Moravy a Bystřice. Místo, k němuž odkazuje číslo 3 je ale dost nejasné - "sem když míří vaše šlépěje, nezabloudíte do žádné závěje". Voláme jedinému Olomoučákovi Radkovi do postele, jestli mu to něco neříká. Vaří i tak horečkou zmítaný mozek, ale nic rozumného ho nenapadá. Mapu jsme sice vzpomněli, ale nikdo se toho nechytil a hlavně jsme úplně zapomněli na mapku, kterou jsme dostali na startu, což se nám stává osudným. Rozhodujeme se tedy prozkoumat soutok a orloj a když to tam nebude, vyzvednout ještě nápovědu na startu. Moc se nám tomu nechce věřit, dokonce ani cestou přeplněným autobusem se spoustou dalších týmů, které ale taky moc jistě nevypadají. Holky jdou prozkoumat soutok, v okamžiku, kdy procházím kolem orloje, volají že tam to není a tak plynule pokračuju na start. Tam si musím chvilku sednout, protože se dozvídám, že šestka je hned kousek od Selského náměstí. Chvíli zvažujeme, jestli má cenu tam znovu jezdit, máme asi 1,5 hodiny a tak se rozhodujeme to zkusit dotáhnout ještě aspoň na sedmičku. Holky se tam z centra dostanou dřív, já sbíhám zpátky na tramvaj a připojuji se k nim opět na Selském náměstí, kde už řeší šestku.
6. šifra (periodická tabulka) 16:50
Přítomnost periodické tabulky v pomůckách ke hře mě vůbec nepotěšila, protože jestli jsem ve škole něco opravdu nenáviděl, tak to byla chemie. Ale o tu tady téměř nešlo. Holky už označily nepřesnosti v českých a latinských názvech prvků, zkoušíme z toho dostat nějaký text, ale nedaří se. Úpal či úžeh zřejmě zapracovaly a tak kombinujeme různé složité přepočty na písmena a tu nejjednodušší (a správnou) variantu nějak opomíjíme. Kolem půl šesté už vzdáváme vymýšlení dalších nápadů a jedeme k autu. Místo cíle se ani nepokoušíme zjistit, stejně bychom se tam nestihli přesunout.
Závěr
Hra nebyla vůbec špatná, užil jsem si ji rozhodně víc než loni, počasí nádherné, šifry hodně pestré, obtížnost přiměřená, pár chyb v nich náš postup moc neovlivnil. Opět jsme si ověřili, že musíme být důslednější a dotahovat naše nápady do konce a hlavně nezapomínat na použití věcí, které od orgů dostaneme.

Hnízdo 2007

4. května 2007 v 12:53 Šifrovací hry
Hnízdo 2007 (Nový Jičín 31. 3. 2007)
Vyhoďme ho z kola ven (Freddy, Lenny, Eva)
Po prohlédnutí šifer z minulého ročníku jsme si řekli,že toto by snad mohla být hra odpovídající našim zatím nevelkým šifrovacím zkušenostem a zároveň ideální rozcvička pro naše podivnou zimou znavená těla.
Příjezd
Posunutí startu na desátou nám vyhovuje-nemusíme aspoň vstávat tak brzo,čehož se mi ale nedaří využít kvůli přílišnému natěšení a tak ještě na chvíli sedám k počítači a tisknu nějaké materiály z manuálu Tmou,které by snad mohly přijít vhod. Ze Zlína vyjíždíme něco před půl devátou,cestou ještě zajíždíme do našeho oblíbeného Cyrilova pekařství v Hrachovci na nějaké frgály,ať nám to po valašských kotároch líp běhá.Že se budeme pohybovat jen ve městě zjistíme až později.V 9.40 parkujeme na kraji Nového Jičína a v ranním chladu se zahříváme ostrou chůzí na několik set metrů vzdálené Skalky.Registrujeme se a dostáváme butylku s pitím a malý zákusek,zřejmě pro případ ztroskotání.
1. šifra (10.05)
Krátce po desáté po stručném přivítání dostáváme první šifru. Na první pohled jde o transpozici. Zkoušíme namátkově vždy pár písmen ze začátku šifry,ale nic smysluplného nám nevychází.Po několika minutách tápání ověřujeme i možnosti nekonstantního posunu,ale stále nic.Morseovku se nám aplikovat nedaří.Téměř po půl hodině se vracíme ke konstantnímu posunu a systematicky prověřujeme delší část textu.Začali jsme bohužel ze špatného konce,správná je až verze +23(resp.-3). Mimochodem možnost,kterou jsem zkoušel hned jako druhou-při pohledu na GIDEON…jsem ji ale okamžitě zavrhl.
Výsledné řešení GIDEONEJENPOHLEDNIDOZAHRADY nás ale přílišným optimismem nenaplňuje. Věta znějící tak teatrálně,že nás dokonce napadá jít se podívat k divadlu. Ze svých chabých znalostí někdejšího studenta historie lovím,že Gideon je jedno z křestních jmen generála Laudona,ale samotnému se mi tomu nechce moc věřit.Co vlastně máme hledat-nějakou sochu Laudona hledícího do zahrady? Začneme tedy se sochami v parcích-ve Smetanových sadech je kromě Bedřicha ještě Mendel,v Janáčkových jen Leoš. Himmel-Laudon kde jsi?Na mapě hledáme další značky pomníků,zkoušíme to kolem náměstí a Eva zatím v infocentru zjišťuje,že dům s Laudonovou bustou je přímo na náměstí. Má i zahradu a v ní druhou šifru.
2.šifra+5. šifra-haluz (11.35)
Tady naopak není co řešit,letmý pohled na číselnou řadu stačí k určení jediného správného řešení.Větší problém bude tu baštu najít-kolem jedné jsme před chvílí prošli,ale co když je jich tady víc?Eva raději zaběhne ještě jednou do infocentra,které je jen pár metrů. Paní už ze stálé zákaznice začíná mít srandu a vybavuje ji pro jistotu plánkem města,ve kterém ale není o moc víc než v našem shocartovském. Máme ale potvrzeno,že naše bašta je ta správná a za chvíli vyzvedáváme šifru číslo 3.
3. šifra (11.45)
Pětku zatím schováváme a zaměřujeme se na trojku. Šifra je přeškrtnutá a je na ní napsáno POMNÍK PŘÁTELSTVÍ. Zaradujeme se,že nemusíme luštit a hned se ptáme několika místních,kde bychom ho našli. Všichni ale kroutí hlavou. Po chvíli tápání nakonec navrhuji,že tentokrát do infocentra zajdu já,ale přicházím tam těsně po dvanácté a je už zavřeno. Ptáme se tedy několika dalších lidí,ale nikdo neví. Eva se nemůže zbavit pocitu,že sochu odpovídající popisu v šifře někde cestou viděla,tak se vracíme do Smetanových sadů.Mendelova rodinka i Smetana se sice tváří přátelsky,ale šifra nikde. Kolemjdoucí pán nás ujišťuje,že v Novém Jičíně bydlí 70 let a žádný takový pomník nezná. My se ale nevzdáváme. Podle mapy jediný další možný pomník je na Malém náměstí,tak nám nezbývá, než vyrazit na opačný konec města. Když už z dálky vidíme lesknoucí se pozlacený kříž sochy,která se tímto stala naším pomníčkem,začínáme propadat trudomyslnosti. Ve chvíli posledního zoufalství vysíláme Evu zkontrolovat ještě hřbitov a s Lenny se vracíme do centra zaměřit se na šifru č.5,kterou jsme náhodou našli před radnicí při hledání dvojky-byla totiž blíž Laudonovi než ta správná v zahradě. Šifru tvoří písmeno "U" a obrázek malého dítěte. Tipujeme několik míst,která by mohla mít něco společného s dítětem: Baby centrum,restaurace Chiquito,Nano. Přichází Eva se špatnou zprávou ze hřbitova,ale s tím,že zahlédla restauraci U špuntu. Chvíli před ní postáváme,prohledáváme branku do dvora,ale nikde nic. Dokonce vychází i servírka,ale nevšímá si nás a tak usuzujeme,že tady to asi nebude. Motáme pořád kolem náměstí,při jedné z výprav se odvážíme i kousek dál a co nenajdeme jako ten za…ný pomník, o kterém tady nikdo nic neví.
4. šifra (asi 14.20-samou zlostí nevidíme)
Šifrou se nijak nezabýváme,bereme ji jen pro pořádek,v hlavě nám pořád straší to děcko. Zdá se nám,že jsme už vyčerpali všechny možnosti-jesle nebo nějaký kojenecký ústav v mapě nejsou. Ověřujeme ještě několik dalších hospod,jejichž názvy v mapě nemáme a jako poslední možnost zkoušíme nemocnici,i když se nám porodnice zdá málo pravděpodobná. Jak na místě zjišťujeme, v místní nemocnici ani není. Rozhodujeme se tedy vzdát a jdeme se do cíle rozloučit s orgy a zjistit,jak je to s tím děckem.
Závěr
Tak prý U špuntu!?!Upřímná lítost orgů je slabou náplastí na naše zklamání. A proč jsme nezavolali jako ostatní? Možnost telefonické nápovědy v pravidlech nebyla a při startu bylo zdůrazňováno,že máme volat jen v případě nouze nebo zranění a ne,když si nebudeme vědět rady s šifrou. A že bychom se ocitli na místě,kde bychom si byli stoprocentně jistí,že šifra má být a někdo ji ukradl, se taky nedá říct.
Hodnocení
V Novém Jičíně se nám docela líbilo,poznali jsme zajímavé město,počasí vyšlo a nohy jsme protáhli důkladně. Mrzí nás,že jsme si téměř nezaluštili a že šifry měly dost nejednoznačné řešení a příliš zvýhodňovaly místní. Uvítali bychom alespoň doporučenou mapu,ve které bychom našli místa,na která je v šifrách odkazováno.