OSUD 4

4. května 2007 v 12:55 |  Šifrovací hry
OSUD 4 (Zlín 27. - 28. 4. 2007)
Noční můry z L. Street (Freddy, Lenny, Eva, Roman, Světlana)
Složení týmu pro naši "domovskou" hru bylo do poslední chvíle nejasné - Lenny, i když s účastí dlouho váhala, se nakonec rozhoduje jít, ale na poslední chvíli odmítá Radek a tak místo něj přibíráme Světlanu.
Start (15.55)
V 15.30 vyrážíme z L. Street, přistupujeme do trolejbusu k Romanovi, na zastávce se ještě setkáváme se Světlanou, která jde teprve z práce a přidá se k nám později. Do kina už proudí davy soutěžicích nalákaných na thriller OSUD 4. Usedáme nestrategicky až do horních řad a vytahuju foťák, ať můžu natočit případné zadání. Když se ale ozve znělka Šumného Zlína, zase ho schovám a beru si raději poznámkový blok. Moc pravděpodobně to nevypadá, ale co kdyby případné zadání vycházelo z informací použitých v dokumentu? Po skončení pořadu nám David Vávra říká, že toto šifra nebyla, ale že je někde těsně vedle nás. Nastává tedy hromadný exodus, dělíme se, zkoumáme kino zevnitř i zvenčí a setkáváme se u hlavního vchodu. Nikdo nic nenašel, ale jak to, že někteří mají noviny? Konečně si všímáme nápisu na průčelí KUP SI ZL. DENÍK.
1. Zlínský deník (16.40)
Vyrážíme k nejbližší trafice, kde je už pochopitelně vyprodaný, stejně jako v podchodu, až na třetí pokus jsem úspěšný, volám ostatním, že už mám a scházíme se u hlavní svitovské brány. Eva jeden výtisk taky sehnala, tak si oba rozdělujeme a hledáme. Zaměřujeme se hlavně na inzerci, ale za chvíli nacházíme článek o OSUDu. Rychle jej pročítáme a začínáme chrlit nápady. Podezřelý se nám zdá hlavně obrázek - jak to,že pravítko je na 26,5 cm poměrně zřetelně vykousnuté? Jako jeden z možných cílů této vzdálenosti přesně odpovídá točna jedničky na Příluku, ale toto řešení nám nepřijde moc rozumné - je to dost daleko a způsobilo by totální přetížení této linky. Pokoušíme se z buzoly a orientace mapy nějak vyčíst azimut nebo nějak aplikovat šipku, kterou tvoří rozestavení pravítka, buzoly a propisky. Pro jistotu taky kontrolujeme budovu č. 26. Až po nějaké době si všímáme výherce čtenářské soutěže, kterým je autor článku. Výhru 100 Kč si může vyzvednout v redakci na Zarámí. Je nám sice divné, že jen do 16.30, ale běžím to raději ověřit. Už zdálky je vidět, že toto řešení nenapadlo jen nás, ale z tváří ostatních a hlavně vzkazu orgů je jasné, že správné není. Když už pomalu táhne na šestou, napadá nás ještě jedna věc, která nám nezní úplně nepravděpodobně - ten člověk si má výhru vyzvednout do středy 2. 4. To samozřejmě považujeme buď za překlep nebo vodítko ke správnému řešení. Střed ulice 2. května nám připadá jako docela rozumné umístění další šifry. Voláme tedy Světlaně, která už snad konečně vyrazila z domu a měla by právě být poblíž, ať to jde prověřit, že za ní jedeme trolejbusem. Evu pro jistotu posíláme na umělý lyžařský svah pro nápovědu v 18.00. U Januštice potkáváme Světlanu, ale jinak nikoho. Raději se ještě rozhlédneme trochu kolem, co kdybychom byli jediní správně?
Je šest a Eva volá, že v nápovědě je stejný článek, ale se zvýrazněním přímých řečí. Zvýrazňujeme si je tedy v novinách a do půl minuty voláme zpět, ať jde na Základní uměleckou školu na Hluboké ulici. Sraz si dáváme před divadlem, kam nám to trvá docela dlouho, protože nejbližší trojejbus jede až za 10min.
2. Origami (18.15)
Eva ale dlouho nečeká, ještě nestačila obrázek ani vystříhnout. Skládání se ujímá Roman, ostatní mu do toho vydatně kecají. Netrvá dlouho a z výsledného produktu čteme LEKARNA POBLIZ ULICE DILY SEST. Tentokrát nám spoj vychází, jednatřicítka jede za čtyři minuty.
3. Synonyma (18.50)
Vystupujeme přímo před lékárnou, kde probíhá i registrace, kromě třetí šifry dostáváme i krabičku s částí šifry 10 a papírek se samolepkami k příštím stanovištím. Samotná podtržená písmena smysl nedávají, zkoušíme taky morzeovku, ale pak už to děláme správně - nahrazujeme slova s podtrženými písmeny stejně dlouhými synonymy. Každý něco přidá a hned se nám ukazuje HRISTENASE…, doluštíme, opravíme pár chyb a rychle se přesouváme na Zálešnou VII.
4. Osmisměrka (19.25)
Při pohledu na osmisměrku vzpomínáme na druhý ročník a pro jistotu při vyškrtávání zvýrazňujeme i první písmena. Nic kloudného z nich ale neleze a tak se Eva opět obětuje a vyráží na Lysou pro nápovědu. Záhadou je hlavně jediné zbylé písmeno "M" - zkoušíme od něj různé verze postupů, zkoumáme možnosti různých vybarvování, ale pořád nic. Lenny v osmisměrce nachází Vavrečkova, což je ulice v bývalém svitovském areálu, ale po zkušenosti s 2. květnem se nám nějak nezdá, že by toto mělo být správné řešení. Ve chvíli, kdy odhadujeme, že by Eva mohla být u cíle, se přesunujeme na zastávku, kde nám volá, že má stejnou osmisměrku, při kontrole slov ale zjišťujeme, že je tam navíc ČTYŘI a ULICE. Že by Vavrečkova ulice 4? Pořád nám to nějak nesedí, natlačujeme se ale do právě odjíždějící devítky a v ní v osmisměrce marně hledáme ta dvě slova. Procházíme Vavrečkovu, na které jsou budovy 14, 24, 34…, ale samotná čtyřka ne. Přemýšlíme, kde udělali soudruzi chybu a jdeme pomalu na zastávku naproti Evě. Cestou je nám divné, proč se svítí a jsou otevřené dveře do muzea obuvi - písmeno M!!!!! Vrtá nám sice hlavou, že není na Vavrečkově ulici, ale teď si jdeme prohlížet boty (zbývající ulice jsme si našli až doma).
5. Muzeum obuvi (21.15)
Dostáváme brožurku a jdeme hledat v ní vyfocené boty. Do deseti minut to máme, naštěstí i s čísly vitrín. Zkusíme dosadit písmena, přečteme CHLADICIEZEI. V te rychlosti jsme asi udelali chybu, coz nam ale nebrani vyrazit optimisticky dál. Jen si říkáme, jak chudáci přespolní budou hledat v mapě chladírenskou věž.
6. Autíčko (21.50)
Tato šifra se mi od začátku vůbec nelíbí, ale to ještě netuším, co bude na jejím konci. Na benzince kupujeme kafe a rozkládáme se v dosahu jejích světel. Čteme pořád dokola popis cesty autíčka a snažíme se najít výchozí křižovatku. Roman ji za chvíli určí na rohu Šedesáté a Sedmdesáté, ale pořád nám není jasné, kam by autíčko odtud mělo jet. Hlavně nám není jasné vodítko, které spíš naznačuje trolejbusovou linku. Zkusíme za vodítko považovat koleje a jdeme omrknout konec vlečky ústící před autobudovým nádražím. Problém je, že když odtud shlédneme jihovýchodním směrem, není to dolů. Přesto jdeme ještě prozkoumat podchod a garáže u jednadvacítky. Sraz si dáváme u gyrosu, na který jsme měli chuť už před muzeem. Bezradně postáváme a ztrácíme drahocenné minuty a až po nějaké době se rozhodujeme jít prozkoumat tu slavnou křižovatku, s tím, že pak zkontrolujeme opačné konce vlečky. U křižovatky potkáváme kluka s kolem, ptáme se, jestli je to tam, na což odpovídá: "částečně", nasedá na kolo a odjíždí. Lenny volá, ať běžíme za ním a se zaklením: "k…a, VODÍTKO!!!" se dáváme do běhu. Eva jako nejmladšíse drží v čele, ostatní mírně až velmi zaostávají. Na konci areálu se stejně všichni scházíme, protože se nám to zatracené vodítko ztratilo. Po chvilce se ale vynořuje další cyklista s davem v patách a ten nás už dovede na most do Prštného.
7. Kanál (23.55)
Příjde nám divné, že je tam spousta týmů, ale nikdo nic neluští. Vydáváme se tedy od mostu jihovýchodním směrem a zkoumáme vjezd do garáží Intersparu. Pak se vracíme na most a sledujeme další přijíždějící vodítko, které tentokrát zastavuje až na druhém břehu, přímo naproti vstupu do kanalizační stoky, kterého jsme si všimli už předtím, ale moc se nám tam nechtělo. Teď už musíme - bereme s Romanem čelovky a vyrážíme. Teprve teď nám to všechno dochází - jdeme vpravo, zhasneme světla a přečteme číslo. Jen ten motor se nám nepodařilo zastavit. 76003 musí být směrovák nějaké zlínské okrajové části. Při pohledu do mapy to nemůže být nic jiného než pošta na Podhoří. Roman raději ještě budí ségru, ať to ověří na internetu, ale to už jsme skoro tam a přebíráme osmičku.
8. Rádio (0.15)
Kvůli dlouhému váhání s trasou autíčka jsme se o několik míst propadli, ale rychle to zase doženeme. Po krátkém proskenování všech stanic a pohledu na šifru ohraničenou + a - vytahujeme baterky, dosazujeme 345 a vzhůru na Šternberk.
9. Scrabble (1.00?)
Vrchol Šternberku je jak po invazi maxibludiček. Hledáme kus volné země, kde bychom se mohli rozložit a začít doplňovat scrabble, který jsme dostali spolu se shocartovskou mapou (po zkušenostech z loňska větřím problém). O principu tady není potřeba přemýšlet, Roman naštěstí prozřetelně zapisuje ke kažému hráči doplněná písmena a bodový zisk. Pro kontrolu ještě přepočítáváme na kalkulačce a opravujeme chyby. U Pepy nám vychází AZIMUT 114, u Lojzy VZDALENO 855 a u Franty PRAMEN 174. O výsledku vůbec nepochybujeme a vyrážíme do údolí Slanického potoka, kde je sice pramenů několik, ale ten správný už jistě nějak dohledáme. S číslem 174 si hlavu nelámeme, Franta přece podváděl a tak jeho bodový zisk určitě nebude podstatný. Cestou necestou scházíme do údolí a začíná nám být divné, že na to, jak bylo na vrcholu rušno, jsme teď v lese sami. Při překročení potoka potkáváme další tým, který nám říká, že už prohledali celý svah, ale nic tam není. Jako finta to nevypadá, ale raději si to ověříme sami. Bohužel soupeři nekecali a my se na vytipovaném místě ocitáme zase jen ve společnosti lesních zviřátek, některých až moc hlučných. Dáváme kafe a čokoládu na utišení žalu a dohadujeme se, co dál. Kreslíme v mapě kruh se vzdáleností 855m, ale nic nápadného na něm neleží. Naštěstí to ještě ověřujeme v městské mapě a nacházíme pramen poblíž rozcestí U Boudy, na který přesně sedí i azimut 174. Proč ale byl u slova pramen a ne u slova azimut, když vzdálenost odpovídala? Co se dá dělat, není to první ani poslední věc, kterou nechápeme, smiřujeme se s tím, že budeme muset mít víc v nohách. Poblíž rozcestí je už v lese pěkně živo, takže to vypadá, že jediní blbí jsme my. Trochu nás utěšuje, že někteří zmateně hledají i u rozcestníku,ale my tentokrát jdeme najisto.
Při psaní této reportáže jsem volal Romanovi, který jediný zapisoval řešení, ať mi ho nadiktuje. Úplně klidně jsem pak zapsal: Pepa AZIMUT 174,…, Franta PRAMEN 114. Pořád mi leželo v hlavě, jakou chybu jsme tam mohli udělat, když i cestou lesem jsme se několikrát přesvědčovali,že jsme čísla nepřehodili.Až pak jsem znovu vytáhl mapu a buzolu a začal se mlátit do hlavy. Jak se toto mohlo stát, mi asi zůstane už navždy záhadou.
10. Šroubky (3.00?)
Na desítce bereme zadání, vybalujeme šroubky a bezradně na to hledíme. Ale jen někteří - po chvilce se totiž ozve chrápání. Romanovi, zdá se, vůbec nevadí, že mu ostatní doslova valí šrouby do hlavy. Pokoušíme se na to nějak napasovat morzeovku,ale nedaří se. Vrtá nám hlavou "Vyrobte 24. září až 23. října". Váhy nás opravdu nenapadly. Když už zoufalství vrcholí a usíná i Světlana, budíme trosky týmu a volíme ústup. Při něm ale zkusíme ještě jednu nesportovní haluz, ke které se teď veřejně přiznáváme. Při pohledu do mapy vytipuju možná umístění následujícího stanoviště, z nichž jedině malenovský rybník má 16 písmen. Vyrážíme tedy tam s tím, že když to nebude ono, jdeme do postele.
11. Básnička (5.00?)
Ani nevím, jestli mám radost, že ji máme. Osobně se mi už moc luštit nechce, mimo jiné i proto, že jsme nedali desítku. Tento mirkodušínovský blok ale ještě víc zastiňuje něco mnohem požtkářštějšího. V garáži na mne čeká vypůjčený chopper a možnost stokilometrové cesty na rodinnou oslavu, pokud se stihnu aspoň trochu prospat. Pokusy o řešení jedenáctky sjsou tedy velmi vlažné, v ranním chladu se taky není čemu divit. Čísla 0-25 jednoznačně napovídají abecedu, ale nám už mozky asi úplně zamrzly. Asi po hodině si říkáme, že buď vyhlásíme zakázaná témata jako postel, peřina, teplo nebo jdeme domů. Odhadujeme ještě, že další šifra by mohla být na Svaté vodě, ale byla by to jen další haluz a tak nakonec vítězí lákavější varianta.
Závěr
Tak jako ve dvou předchozích ročnících, které aspoň někteří z nás absolvovali, se nám stává osudnou šestá hodina ranní. Prostě to "Od soumraku do úsvitu" bereme příliš doslova. Asi už nejsme nejmladší -. lítat někde celou noc a pak ještě většinu následujícího dne, není nic pro nás. Při pohledu na výsledky jsme ale se svým výkonem nakonec docela spokojeni, ostudu jsme si doma snad netrhli. A co teprve, kdybychom hloupě neztratili několik hodin na čtyřce, šestce a hlavně devítce.
Samotná hra byla tradičně velmi dobře připravená s některými originálními překvapeními, i když některé šifry z předchozích ročníků už asi těžko půjdou překonat. Líbily se nám především šifry 2,3,5,9, ze zpětného pohledu i 6+7, u jedničky nám vadila možnost mnoha interpretací, která mohla být úmyslem pro roztrhání pole, desítka a jedenáctka by se nám jistě líbily, kdybychom je vyluštili. Dobrým vylepšením jsou hlídaná stanoviště se zapisováním průběžného pořadí, které je atraktivní i pro týmy a zvyšuje soutěživost. Možná by stálo za zvážení více sad nálepek, aby při případném rozdělení nemusel tým čekat na toho, kdo je má u sebe. Celkově máme ze hry velmi pozitivní dojem, díky počasí jsme si ji mohli vychutnat mnohem lépe než minule, jedinou obavu teď máme z výhružek orgů o posledním ročníku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama